SK Kdyně 1920 – Slavoj Mýto               0:3 (0:1)

Od tohoto zápasu jsem moc neočekával a na začátku šlo spíše o to, abychom podali lepší výkon než v předešlém utkání. Myslel jsem si, že proti Mýtu to bude jak na kolotoči, ale opak byl pravdou. Je pravda, že do zápasu nenastoupil nejlepší střelec soutěže, ale i tak jsem čekal ze strany soupeře mnohem kvalitnější fotbal.

Do zápasu jsme vstoupili dobře a hned po pěti minutách jsme si vytvořili šanci v podobě trestného kopu. Bohužel bránu jsme minuli o dobré tři metry. Jenže o čtyři minuty později dostal obdobnou možnost soupeř. Rozdíl v provedení znamenal první gól v naší síti. Nechtěli jsme inkasovat tak brzy, ale rozhodně jsme nechtěli před domácími fanoušky padnout do kolen. Hráli jsme s Mýtem naprosto vyrovnané utkání, jen s tím rozdílem, že soupeři v poločase stačila jedna jediná střela mezi tyče na to, aby vedl. Naproti tomu naše střelecké trápení pokračovalo i v tomto zápase.

Do druhého poločasu jsme šli s přijatelným výsledkem, se kterým se dá ještě něco dělat. Vytvářeli jsme si možnosti, ze kterých byla šance na vyrovnání, ale nic z toho jsme nedokázali využít. Ve chvíli kdy jsme se čím dál víc tlačili k soupeřovo brance přišel necelých deset minut před koncem šok.  Mýtu byla uznána branka od hráče, který jednoznačně stál dva metry v ofsajdu. Pokud by se jednalo o posouzení v pohybu, dá se polemizovat, ale toto …. Jednoznačná ostuda pro rozhodčí!!! Smutné je, že si za takovéto divadlo ještě nechají zaplatit. V „pralese“ kde jsou pomezní z řad mužstev by se to odmávalo poctivěji a zdarma. Je mi z toho zle. Nicméně branka byla uznána a naše naděje na solidní výsledek byly ztraceny. Poslední branku jsme dostali už jen proto, že se hrálo vabank o alespoň čestný zápis.

Výsledek je pro nezúčastněného diváka jednoznačný, avšak vzhledem k vývoji zápasu pro nás dosti krutý. Takový je prostě fotbal. Jestli prohrajete jedna nula, nebo tři je celkem jedno. My se musíme probudit především střelecky, protože pokud to takto půjde dál, nemůžeme vyhrávat. Mrzí mě, že se v týmu nenajde nikdo, kdo to vezme jak se říká na sebe. Naše koncovka je strašně ustrašená, bez náboje a drzosti. Namísto jednoduchého průniku a zakončení, neustále hledáme další alibistické řešení, což většinou dopadne mizerně. V příštím kole odjíždíme na nepopulární umělku do Žihle, kde moc týmů nevyhrává …. Tak uvidíme.

Sestava:

Vladimír Horáček,
Tomáš Dufek, Pavel Dědek, Jiří Šmejkal, Lukáš Výškrabka,
 Martin Trumpeš (66 Luboš Drmola), Michal Džugan, Karel Forst, Kolja Hamor (60 Milan Janeček), Michal Čára
Tomáš Pergl