Sokol Křimice - SK Kdyně 1920             5:1 (2:0)

Jako aprílový žert mi připadalo představení kdyňského týmu v Křimicích. Prvních půl hodiny bylo vše ještě relativně v pořádku. Obě mužstva si vytvářela šance a zápas byl vyrovnaný. Ve dvacáté minutě jsme měli po jasném faulu na Tomáše Dufka kopat penaltu, ale rozhodčí byl bohužel pro nás jiného názoru. Po vyrovnané půlhodině přišla rána z ničeho nic. Pozdě jsme reagovali na dlouho avizovaný centr za obranu, po té špatně (nebo spíše vůbec) zajistili stopera, což byl důsledek inkasování první branky. No, a aby toho nebylo málo, tak hned po dvou minutách jsme dostali druhou branku po hrubé chybě ve středu hřiště.  Od té chvíle bylo vše špatně. Celá hra se naprosto rozsypala, nebyli jsme schopni alespoň chvilku podržet balon a vykonstruovat pět přihrávek za sebou byl nadlidský výkon … To ani nemluvím o zpracování míče a nějaké kloudné myšlence. Křimice byly od té chvíle jasně lepší, jednoduše a především přesně kombinovali, byly důraznější v soubojích a u většiny míčů rychleji. Samotný výsledek pak hovoří jasně. Vím, že máme velký problém s proměňováním a střílením branek, což asi také působí na psychiku hráčů, ale není možné, abychom se po inkasované brance takto rozložili.

Musím uznat, že jsme tento zápas hrubě nezvládli a zaslouženě prohráli. Na takovéto zápasy je potřeba zapomenout a vzít si z nich především ponaučení. Kdyni nyní čekají hned dvě utkání za sebou s prvníma dvěma týmy tabulky, takže bude hodně důležité, jak se na tyto zápasy připravíme a jak k nim jednotlivý hráči přistoupí. Jedinou šanci v těchto utkáních máme, pokud budeme hrát jako tým a poctivě to odmakáme.

Sestava:

Vladimír Horáček,
Tomáš Dufek, Karel Kafka (45 Karel Forst), Jiří Šmejkal, Lukáš Výškrabka,
 Martin Trumpeš, Michael Džugan, Milan Janeček (58 Pavel Dědek), Michal Čára
Tomáš Pergl (58 Luboš Drmola), Kolja Hamor (78 Michal Kratochvíl)