Košutka Plzeň - SK Kdyně 1920            1:0 (1:0)

Třetí zápas v řadě, ve kterém se daly a hlavně měly získat body jsme prohráli o jednu branku a vše jen proto, že nejsme schopni se prosadit. Šancí máme dostatek, ale ta koncovka je prostě tragická. Pokud chceme pomýšlet alespoň na baráž, musíme prostě začít dávat branky. Většina zápasů je v této soutěži hodně vyrovnaná a každé mužstvo si vytvoří několik šancí, takže rozdíly jsou především právě v tom, kdo je dokáže úspěšně zužitkovat. Košutce se to povedlo v posledních vteřinách prvního poločasu. Musím uznat, že i přes šance na obou stranách byli v prvním poločase hráči z Košutky o něco fotbalovější a tu branku si zasloužili. My jsme se s tím nechtěli smířit a cítili jsme, že je rozhodně velká šance na zisk nějakého bodu. Do druhé půle jsme vstoupili hodně aktivně a postupně jsme získávali převahu, jenže opět bez efektu. Smutné je, že deset, patnáct minut před koncem zápasu, kdy bychom za takovéhoto stavu měli soupeře ještě více zatlačit už nemá většina hráčů sílu a mají, jak se říká „vydýcháno“. Je pravdou, že nám chybí i trochu štěstí, ale na to se nemůžeme vymlouvat, protože si myslím, že tomu štěstí ani nejdeme naproti. Tvrdím, že vše se odvíjí od přístupu k tréninku a potažmo i k zápasu. Je jen hrstka hráčů, která k tomu přistupuje opravdu zodpovědně.

Sestava:

Vladimír Horáček,
Martin Miklič (46 Tomáš Dufek), Jiří Šmejkal, Karel Forst, Lukáš Výškrabka
Tomáš Pergl, Michal Džugan, Martin Trumpeš, Michal Čára
Pavel Dědek, Milan Janeček (80 Michal Kratochvíl)