SK Kdyně 1920 – TJ Žichovice        2:7 (1:5)

Po povedeném zápase ve Stříbře přišel domácí debakl, vystřízlivění a návrat do reality. Pravdou je, že o vše se postarali dvě největší posily soupeře s ligovými zkušenostmi. Především Ion Butnaru byl k nezastavení a většina našich hráčů si na něm vylámala zuby. Dal nám tři branky už v první dvacetiminutovce a na další tři nahrál v dalším průběhu, čímž v podstatě zařídil vítězství Žichovic. Nutno uznat, že s takovýmito hráči se ještě nemůžeme měřit a podotýkám "to není alibismus". Bohužel na toto nedokázali účinně reagovat hráči na hřišti ani mi na lavičce. Zbytek mužstva byl spíše průměrný a v obraně nepůsobil dost jistě. I přesto, že jsme si šance vytvářeli, dokázali jsme se na rozdíl od soupeře prosadit pouze dvakrát „na jaře věčné trápení s koncovkou“. Ve druhém poločase nás dodělal dvěma brankami Róth a i když se nám podařilo snížit, hned do dvou minut jsme opět lovili míč z vlastní sítě. Nicméně přiznávám, že tento zápas je pro nás ostudou. Osobně mě nejvíce mrzí, že nezvládáme domácí zápasy. Tento byl naprostý extrém, protože diváci museli být minimálně otrávení a s psychikou hráčů to dost zamávalo. Neustále se rozebírá povedený podzim a totálně zpackané jaro. Na to není žádná výmluva, protože to je pravda, sice krutá ale je. Chyby si musíme všichni rozebrat mezi sebou a maximálně zabojovat v těch posledních třech zápasech, nic jiného už totiž nezbývá ....

Sestava:

Vladimír Horáček,
Jaromír Iha, Karel Forst, Petr Forst (46 Martin Trumpeš), Lukáš Výškrabka (29 Tomáš Dufek)
Kolja Hamor, Milan Janeček, Martin Výškrabka, Michael Džugan, Karel Šmejkal
Tomáš Pergl (55 Josef Koutník, 58 Martin Miklič)

Střídačka: Rudolf Mathauser